Sociálními sítěmi opět koluje citát, který je připisován Edvardu Benešovi varujícímu před sudetskými Němci. Výrok zní: „Může se stát, že mé dekrety vydané z rozhodnutí vítězných mocností druhé světové války, budou odstupem času revanšisty prohlašovány za neplatné. Může se stát, že se najdou ‚čeští vlastenci‘, kteří se budou sudetským Němcům za jejich odsun omlouvat a že budou nakloněni otázce jejich návratu. Nenechte se oklamat a jejich návrat nedopusťte. Hitlerové odcházejí, avšak snaha o ovládnutí Evropy Německem zůstává. Mohou se najít i vlastizrádci, kteří budou opět usilovat i o odtržení Slovenska od České republiky. Bylo by to pošlapání odkazu našeho prvního prezidenta T. G. Masaryka a spoluzakladatele M. R. Štefánika. Vedlo by to k zániku obou našich národů. Nezapomeňte, že mé dekrety se týkaly i potrestání vlastizrádců, že mají trvalou platnost a potrestejte všechny případné vlastizrádce ať je to kdokoliv a v kterékoli době.”
Naše hodnocení: nepravda (falešný citát)
Odůvodnění: V citátu se objevuje řada nesrovnalostí, které jeho autorství Edvardem Benešem vylučují: Beneš nikdy nemluvil o dekretech jako o „mých“, protože nebyl jejich autorem, ani iniciátorem, ale pouze signatářem; kromě toho „odsun Němců z Československa a dalších středoevropských zemí probíhal na základě“ závěrů „z Postupimské konference“ a žádný speciální dekret,“ který by odsun „nařídil nebo právně upravil“, vydán nebyl. Při příležitosti volby prezidenta v roce 1998 ho přednesl tajemník někdejších sládkovců Jan Vik. Ten byl již o tři roky dříve trestně stíhán pro šíření poplašné zprávy v souvislosti s rozdmýcháváním podezíravosti vůči sudetským Němcům.
Prezident Beneš ale nikdy s takovými slovy nevystoupil ani je nenapsal. Zmiňované pasáže se nenachází v knize Odsun Němců z Československa a Dokumenty, knize Odsun Němců z Československa: výbor z Pamětí, projevů a dokumentů, 1940–1947 ani dalších svazcích Knižnice Společnosti Edvarda Beneše. Ani při dalším hledání v databázi Národní knihovny ČR se nám takový projev nepodařilo najít.
Po údajném citátu pátral také Karel Novotný, historik a bývalý místopředseda Společnosti Edvarda Beneše. „Prošel jsem všechny poválečné deníky a jiné časopisy, které tehdy obvykle publikovaly prezidentovy veřejné projevy a jiné jeho texty, a prohlédl jsem i celou řadu dostupných regionálních listů, z nichž bylo možno získat ještě některé další, méně významné projevy, pronesené při jeho zájezdech po republice. Musím však konstatovat, že s údajným Benešovým ‚dopisem‘, jenž byl otištěn v Národním Osvobození, jsem se při této rozsáhlé pramenné rešerši nikde nesetkal a nenarazil jsem ani na jakoukoliv zmínku o něm,” uvedl Novotný v roce 2011.
Edvard Beneš tedy s uvedeným projevem zjevně nikdy nevystoupil a jedná se o smyšlený citát, který se navíc poprvé objevil až v 90. letech, a to v projevech poslanců Republikánské strany Československa. Poprvé smyšlená Benešova slova citoval poslanec Jan Vik při volbě prezidenta v lednu 1998, jen o pár týdnů později je pak zopakoval jeho kolega Milan Loukota.
Zdroje: Datalyrick, Demagog.cz