Astrolog Antonín Baudyš nebo stíhaný aktivista Pavel Hejátko šíří momentálně teorii o tom, že známá politická vězenkyně z dob komunistického režimu Milada Horáková nebyla popravena a žila následně v USA pod jinou identitou. Konspirační teorie se šíří už od roku 2014, kdy ji zveřejnil česko-německý politolog a historik Jan Berwid-Buquoy se na svém blogu na serveru Aktuálně.cz. „Z okolí Vladimira Krjučkova, posledního ředitele KGB v letech za Gorbačovovy perestrojky a rozpadu SSSR unikla informace, že Miladu Horákovou jakožto britskou vyzvědačku převzali Sověti a vyměnili ji do Spojených států za svého zadrženého agenta. Navenek však poprava proběhla, zejména jako odstrašující příklad. Komunisté si však tímto činem vůči veřejnosti zavařili na dalších sto let. Z toho důvodu může dcera Milady Horákové klidně pózovat s Petrem Pavlem na společné fotografii. Protože všechno je vlastně v pořádku,“ napsal Antonín Baudyš.
Naše hodnocení: nepravda
Podrobnosti: Prezident Pavel a ministr zahraničí Jan Lipavský zastupují Českou republiku na zasedání Valného shromáždění OSN v New Yorku. Na palubě letadla, kterým v neděli do Spojených států odcestovala delegace vedená českým prezidentem Petrem Pavlem, byla i Jana Kánská, dcera Milady Horákové – političky, kterou komunistický režim v roce 1950 v tehdejším Československu popravil.
Neexistuje žádný spolehlivý důkaz, že Milada Horáková nebyla popravena a žila v USA, jak tvrdí Jan Berwid-Buquoy. Tato teorie je založena na spekulacích, nepodložených tvrzeních a nedostatku pramenů. Jan Berwid-Buquoy je česko-německý politolog a historik, který se zabývá kontroverzními tématy, jako je česko-německé soužití, sudetoněmecká otázka nebo komunistické procesy. V několika článcích a rozhovorech vyjádřil pochybnost o popravě Milady Horákové, kterou považuje za dvojitou agentku a vyzvědačku pro Sovětský svaz, USA a Francii.
Berwid-Buquoy se opírá o knihu německého novináře Rudolfa Ströbingera, který se v roce 1968 pokusil napsat monografii o Miladě Horákové, ale narazil na mnoho překážek a nejasností. Ströbinger tvrdil, že nemohl najít žádné důkazy o jejím životě, její rodině, její činnosti ani její smrti. Tvrdil také, že se mu dostal do ruky záznam z amerického archivu, který prý dokazoval, že Milada Horáková byla převezena do USA a dožila tam pod jinou identitou. Tento záznam však nikdy nezveřejnil ani neukázal nikomu jinému. Berwid-Buquoy také poukazuje na některé podezřelé okolnosti kolem popravy Milady Horákové, jako je zmizení popravčího prkna, oprátky, urny nebo hrobu. Tvrdí také, že kat Vladimír Trunda a lékař Jaroslav Hampl byli zaplacení za to, že podepsali protokol o úmrtí, ale u popravy nebyli. Tyto argumenty však nejsou dostatečné pro vyvrácení oficiální verze událostí. Existují totiž i jiné prameny, které potvrzují popravu Milady Horákové. Například svědectví spoluvězenkyně Jarmily Taussigové, která slyšela ráno 27. června 1950 všechny popravy. Poprava Horákové byla vykonána oběšením na dvoře pankrácké věznice 27. června 1950 v 05.35 hodin ráno, jako poslední ze všech čtyř k smrti odsouzených (před ní byli oběšeni Jan Buchal, Záviš Kalandra a Oldřich Pecl). Jejím katem byl Vladimír Trunda. Na Pankráci se používal tradiční způsob oběšení na škrtící smyčce, na které poprava trvala zpravidla několik minut. Odsouzeným bylo nasazeno škrtidlo a pomocník kata tahal lanem za spoutané nohy. Horáková se udusila po téměř patnácti minutách od zahájení popravy.
Z toho vyplývá, že teorie Jana Berwid-Buquoye o tom, že Milada Horáková nebyla popravena a žila v USA, je velmi nepravděpodobná a nepodložená. Je to pouze jedna z mnoha konspiračních hypotéz, které se snaží zpochybnit historickou pravdu o obětech komunistického režimu.