V obecném povědomí je, že ve starověkém Římě při gladiátorských zápasech otroci zdravili císaře zvoláním „Bud zdráv, císaři, ti, kdo jdou na smrt, tě pozdravují.“ Případně: „Nazdar Caesare! (Buď zdráv, císaři!) Zdraví tě ti, kdo zemřou!“ Scéna s tímto pozdravem se objevuje například ve filmu Gladiátor nebo ve videohrách.
Naše hodnocení: zavádějící (jen malý výskyt)
Podrobnosti: Ve starověkých pramenech jsou zmínky o slavném zvolání „Bud zdráv, císaři, ti, kdo jdou na smrt, tě pozdravují“ extrémně málo. Citují jej pouze dva autoři: Suetonius Tranquillus ve slavném „Životě dvanácti Caesarů“ (napsaný kolem roku 120) a Dion Cassius, který žil asi o století později, v „Římské historii“. Oba navíc popisují stejnou událost – zinscenovanou námořní bitvu (tzv. naumachii), kterou v roce 52 uspořádal císař Claudius na jezeře Futsin východně od Říma.
Máme tedy důkazy, že slavný výkřik zazněl pouze jednou, a ne v Koloseu, které ještě nebylo postaveno v době Claudia, ale na jezeře Futsin. Jak zdůrazňuje historik Harry Leon, tento pozdrav byl stěží tradiční, protože podle Suetoniova vyprávění vyvolala císařova odpověď „Možná ne“ rozpaky. Zajatci to pochopili jako akt odpuštění.
Účastníky naumachie navíc nebyli profesionální gladiátoři, ale váleční zajatci a zločinci odsouzení k smrti. Tito lidé byli skutečně odsouzeni k smrti a mohli se obrátit na císaře v zoufalé naději na odpuštění. Naopak, život trénovaných gladiátorů byl drahý a pravděpodobnost smrti v aréně pro ně nebyla tak velká. Je známo, že v éře císařství se jen výjimečně konaly gladiátorské zápasy až do povinné smrti jednoho z nich (tzv. boje „bez slitování“ – sine missione).
Zdroj: Provereno