Na internetu se momentálně poměrně ve velkém šíří článek ze známého webu šířícího dezinformace a konspirační terorie Aeronet. Má dokazovat, že nedávno šířící sahraský prach (zrnka saharského písku) v Evropě, který způsobil smog i v České republice, není saharským pískem, ale látkou k modifikaci počasí. „Žádný saharský písek! Šokující chemický rozbor prachu setřeného z automobilu odhaluje, že z nebe padají těžké kovy a prvky používané pro modifikaci počasí! Bosenská laboratoř zjistila ve vzorku nikl, barium a hliník překračující známý limit více než 700x,“ stojí v nadpisu článku, který se šíří i jako text na Facebooku.
Naše hodnocení: nepravda
Podrobnosti: První, co zaujme každého pozorného čtenáře je, že formulář z laboratoře pochází z roku 2022. Není tedy aktuální. Už tehdy se „objevu“ věnoval Deník.cz.
Samotná analýza objednaná a placená právníkem a aktivistou Ajanovićem nic o chemtrails netvrdí. Naopak uvádí, že k tomu, aby se dal udělat konečný závěr o příčině daného chemického složení zkoumaného vzorku prachu, by bylo nutné provést ještě další dodatečné rozbory z několika různých lokalit při dodržení zákonem předepsaných postupů odběru vzorků.
Sám Ajanović pak svou důvěryhodnost snižuje i tím, že ve svém videu na Youtube zmiňuje některé další konspirační teorie, které mají zpochybnit to, že prach, jenž se objevil v Evropě, představuje opravdu saharský písek. „Mohli jsme vidět videa ukazující, že tento prach vykazuje magnetické vlastnosti a že jeho částice přitahuje magnet,“ uvedl Ajanović.
Teorie chemtrails je mezi konspiračními teoriemi poměrně nová, výrazněji se objevuje až od 90. let minulého století, kdy se začaly formovat aktivistické skupiny, jež tuto spikleneckou hypotézu aktivně šíří. Podle odborníků ale nadále platí, že to, co je považováno za chemické látky rozprašované z letadel, jsou jednoduše kondenzační stopy, výsledek běžných emisí vodní páry z motorů ve vysokých nadmořských výškách, kde se vodní pára sráží do viditelného mraku. K tomu dochází, když se horký, vlhký vzduch z motorů mísí s chladnějším okolním vzduchem.
„Jedinečné vlastnosti, které zastánci konspiračních teorií přisuzují chemtrails, jako třeba to, jak dlouho trvá, než se rozptýlí, závisejí ve skutečnosti zcela na slunečním svitu, teplotě, střihu větru a vlhkosti, jinými slovy na povětrnostních podmínkách panujících ve výšce, v níž se letadlo nachází. Pokud je atmosféra suchá, kondenzační stopa se rozptýlí rychle; pokud ne, může nějakou dobu zůstat v ovzduší,“ uvádí v textu Chemická konspirace z roku 2015 Bibiana Campos Seijová, šéfredaktorka titulu Chemical & Engineering News a viceprezidentka mediální skupiny C&EN.
O žádné spiknutí podle ní nejde, i když určitý dopad na životní prostředí mohou tyto kondenzační stopy mít. Ne ale takový, jaký jim přisuzuje Aeronet. „Kondenzační čáry se neskládají pouze z vodní páry, ale také z dalších vedlejších produktů výfukových plynů motoru, jako je oxid uhličitý, oxidy dusíku, částice síranů a saze. Uvolňování těchto plynů do atmosféry a jejich dopad na životní prostředí by nás mělo sice znepokojovat, ale jen jako dopad všech ostatních výfukových plynů. Žádný zlověstný účel za tím není,“ uzavírá Campos Seijová.
A jak je to s tím magnetismem? Magnetismus u písku nepředstavuje ojedinělý jev. Písek se skládá z minerálů, které mohou mít feromagnetické vlastnosti. Konkrétně ten saharský obsahuje místy oxid železitý či železo.
„Magnetická reakce saharského prachu se dá ve skutečnosti snadno vysvětlit. Podle Encyclopedia of Geosciences existuje celá řada hornin s magnetickými vlastnostmi. Nejvýznamnějšími magnetickými minerály jsou magnetit, titanomagnetit a magnetický štěrk,“ píše agentura DPA v článku, který se konspirační teorii věnuje. Když se magnetitová hornina zvětráváním rozmělní na prach, zůstává každé zrnko tohoto prachu nadále magnetické. „To lze pozorovat i na německých plážích Baltského moře – kde světlý křemenný písek vyplaví moře a zůstane tam těžší, tmavší magnetitový písek, který reaguje na magnet,“ uvádí agentura DPA.
Magnetit se vyskytuje prakticky po celém světě a podle nerostného atlasu jsou jeho velká naleziště také v Maroku na severním okraji Sahary, kde se magnetit vyskytuje především v pohoří Vysoký Atlas. Není tedy nijak překvapivé, pokud se magneticky citlivé částice dostanou i do saharského písku a spolu s ním do Evropy.
Zdroj: Deník.cz
